Nejvýraznější změnou organismu pracovníka, která do značné míry určuje jeho výkon, je únava, což je pokles schopnosti k činnosti po více či méně dlouhodobé práci. Rozlišujeme únavu akutní a chronickou.

Krajním případem chronické únavy je vyčerpání. Dochází k němu přetížením při dlouhodobé únavě v důsledku nedostatečného odpočinku a zotavení. Projevuje se např. bolestí hlavy, svalů, očí, nechutenstvím, ospalostí, podrážděností, neurotickými stavy, závratěmi, zhoršováním paměti a pozornosti, malátností. Vyčerpanost je stav vystupňované duševní, sociální a fyzické únavy, který je provázen silným a trvalým stresem, zátěží.

Zátěž je vlastně taková konfliktní, deprivační či frustrační situace, která člověka nutí vydat více energie, než je schopen v dané době opět načerpat. Člověk postupně prožívá stadium šoku, rezistence a vyčerpání.

Stresová situace může být dána jak přebytkem určitých podnětů, tak jejich nedostatkem, potenciálním či faktickým ohrožením hodnot, které člověk vyznává, fyzickým či emočně-volním přetížením a intelektuálním přetížením.

Zvláštní pozornost zasluhuje tzv. manažerský syndrom, který se projevuje duševními a tělesnými potížemi, únavou až vyčerpáním a někdy dokonce i vyhořením (burnout syndromem) z přepracování řídícími pracemi a chronický únavový syndrom.
Pacient trpí chronickou únavou, vyskytuje se i zvýšená teplota, bolesti hlavy, bolestivé a zvětšené mizní uzliny a bolesti svalů. Příznaky jsou v počátku podobné příznakům chřipky. Zhoršuje se paměť, obtíže s vybavováním slov a schopnost soustředit se. Může se objevovat i bolest na hrudníku, zkrácený dech a chronický kašel. Někteří pacienti popisují i bolesti jazyka, krku, sucho v ústech a přecitlivělost kůže. Syndrom se také projevuje také bolestmi v oblasti čelistí a uší. Psychický stav člověka s chronickým únavovým syndromem je labilizovaný, mohou se objevit dezorientace, zmatenost, subdeprese, deprese i záchvaty paniky.
Od únavy je třeba odlišit subjektivní pocit únavy. Tento pocit patří mezi orgánové počitky (jako hlad, žízeň apod.) a má ochranný význam pro organismus. Signalizuje nebezpečí poškození organismu vyčerpáním nebo přepětím sil. Tento pocit únavy nemusí vždy odpovídat skutečnému stavu únavy a vyčerpání organismu.
V některých případech si pracující člověk narůstající únavu neuvědomuje, nepociťuje, že je blízek vyčerpání. Naproti tomu se může stát, že silný pocit únavy neodpovídá vykonané práci nebo se dokonce projevuje i před započetím činnosti.

Tyto nesrovnalosti mezi únavou a jejím subjektivním pociťováním jsou dány tím, že stav, který pociťujeme, není určen pouze výkonností, ale také vztahem k pracovním úkolům, pracovní zaujatostí apod.

Každá fyzická práce nemusí unavovat psychicky, ale každá psychická práce člověka unavuje rovněž fyzicky.

Pracovní činnost denní i noční je tedy pro vznik únavy sice činitelem rozhodujícím, nikoli však jediným. Významnou úlohu zde mohou hrát i činitelé další, jako je motivace, cesta do práce, organizace práce, mimopracovní činnost, přesčasová práce, celkový duševní a tělesný funkční stav pracujícího (zejména chorobné stavy), časový stres (začínám-li s prací na poslední chvíli) apod.

Projevy únavy: ve sféře smyslů (zrak, sluch apod.) je únava spojena s poklesem činnosti analyzátorů. Např. lidské oko přijímá kolem 80 % informací z okolního světa. Vnímá přesně to, co přímo pozoruje, ve velmi úzkém úhlu. Ke kraji zorného pole ostrost vidění rychle klesá. Únava tento stav rychle zhoršuje.
V pohybové (motorické) oblasti dochází spolu s poklesem svalové síly k zhoršení pohybové koordinace, zhoršení stability těla, mění se rychlost a přesnost pohybů. V citové (emocionální) oblasti dochází k narůstání napětí, které může být spojeno s různými afekty (rozčilení, zlost apod.) i s neurotickými projevy. Jedním z významných činitelů, které vedou ke snížení únavy a zvýšení výkonnosti, je vhodné členění pracovní doby a přestávek, režimu práce i odpočinku, spánku.

Význam rozdělení pracovní doby pomocí přestávek v průběhu pracovního dne je dán určitými fakty. Přestávky částečně snižují tělesnou a duševní únavu, snižují proměnlivost výkonu v průběhu pracovního dne, ovlivňují růst produktivity práce, umožňují omezovat výdaje energie, snižují jednotvárnost práce a podporují dobrou pracovní motivaci.
Vymezení celkové doby přestávek je určováno především základními potřebami člověka a křivkou jeho pracovní výkonnosti. Po čtyřech hodinách práce má následovat patnáctiminutová přestávka. Pokud na některých pracovištích je přestávka delší, je podle toho upravena celková pracovní doba.
Vedle hlavní přestávky se uplatňují kratší přestávky (mikropauzy), které slouží výhradně k udržování dobré pracovní schopnosti a výkonnosti a oddalují únavu. Obecně platí, že těžká práce musí být častěji přerušována než práce lehká, práce jednotvárná musí být častěji přerušována než práce rozmanitá. Důležitou podmínkou spokojenosti na pracovišti jsou také vyhovující sociální zařízení (WC, umývárny, sprchy, šatny).

Zvýšené nároky na pracovníky klade noční práce. Příčinou zvýšených nároků není pouze přirozený biologicky podmíněný pokles výkonnosti organismu v nočních hodinách, ale také častá nemožnost dosáhnout plnohodnotného režimu v hodinách denních: nedostatek klidu, rušivý účinek světla, společenský život ostatních příslušníků rodiny apod. Někteří lidé také zatěžují svůj organismus zvýšenou konzumací látek o kterých se domnívají, že stimulují aktivitu organismu během noční práce i denního bdění ( např. černá káva, nikotin, alkohol, farmaka).
Za noční práci v současné době považujeme práci konanou v době mezi 22. a 6. hodinou. Vzhledem k tomu, že každého člověka nějak ovlivňují biorytmy ( např. biologické cirkadiánní rytmy bdění a spánku, kolísání tělesné teploty, srdeční frekvence), mohou někteří lidé v menší či větší míře pociťovat během noční práce psychické nebo i somatické zdravotní problémy, např. spánkovou deprivaci (strádání), různé poruchy spánku, pocity stresu, bolesti hlavy, únavu až vyčerpání. Po psychické stránce jsou to např. také větší či menší výkyvy v duševní výkonnosti, výpadky paměti, poruchy koncentrace pozornosti, úzkosti a chorobné strachy, podrážděnost, subdeprese a deprese, zhoršení sociální komunikace a někdy i rodinných vztahů změnami postavení a rolí v sociálních skupinách. Týká se to např. výchovy dětí, citového odcizení partnerů.
Občas dochází k tzv. desynchronóze, tj. závadě či poruše (,,rozladění") do značné míry vrozených biorytmů (,,biologických hodin"). Lépe se přizpůsobuje noční práci člověk, který má. večerní a noční chronotyp (typ ,, sovy" ). Lidé, kteří patří k rannímu a dennímu chronotypu (,,skřivánci" ) si na noční práci zvykají hůře, a to zejména ženy.

Vážnější potíže nemívají lidé chronotypicky neutrální.Po příchodu z noční práce se doporučuje zatáhnout rolety či závěsy, použít klapky na oči nebo oční masku (hormon melatonin, který podporuje spánek se totiž tvoří ve tmě) a zajistit si ticho, a to třeba i plastifony (tampony do učí). Před usnutím se nedoporučuje pít alkoholické nápoje ani kouřit. Poslední šálek černé kávy by si měl člověk dopřát minimálně čtyři hodiny před uložením se ke spánku. Spát by se mělo po noční směně chodit přibližně ve stejnou hodinu, aby se snadněji vytvořil spánkový stereotyp. Noční práce a přesčasy nejsou dovolené pro mladistvé (výjimku tvoří noční práce v souvislosti s přípravou na povolání) . Noční práce je nevhodná pro lidi s vážnými zdravotními problémy, např. se sníženou zrakovou ostrostí, s nemocemi z povolání a začínajícími onemocněními z povolání. Zdravotní problémy však musí vždy posoudit lékař, a to již před nástupem pracovníka na noční směny
a podle svých odborných nálezů vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti či nezpůsobilosti daného pracovníka pracovat v noci. Na základě lékařského posudku o zdravotní nezpůsobilosti musí být pracovník převeden na denní práci.
Pro ženy tč. u nás neplatí zákaz práce v noci a to ani pokud jde o těhotné ženy nebo ženy pečující o malé děti. Avšak požádá-li těhotná žena (nebo matka do konce 9. měsíce po porodu nebo kojící žena) pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.
O ukončení noční práce by měl člověk uvažovat při vážných a chronických duševních a tělesných potížích, závadách a poruchách spánku, při dlouhodobě trvajících bolestech hlavy (cefalgiích), při trávicích potížích, při onemocnění diabetem (cukrovkou), při častějších byť drobných úrazech a nehodách, při narůstající podrážděnosti, depresích a dalších psychických potížích.

Práce denní i noční může být ulehčena rytmickým členěním pracovní činnosti. Jde o zákonité opakování organizovaného celku, který se vyznačuje určitými, přesně danými časovými a prostorovými charakteristikami.
Je zde však jedna nevýhoda. Při opakujících se, zpravidla jednoduchých pohybových pracovních úkonech, může dojít k pocitu jednotvárnosti, monotonie, která může být jednou z příčin vážné únavy pracovníka. Monotonii si totiž pracovník uvědomuje zpočátku jako neuspokojení z práce, později jako nudu a ztrátu zájmu o činnost, a konečně má pocit únavy.
Tyto nepříjemné pocity spojené s jednoduchou opakovanou činností jsou individuálně velmi odlišné. Někteří pracovníci je téměř nepociťují, zejména je-li taková činnost dobře placena, jiní se opakované, monotónní činnosti přizpůsobují jen velmi obtížně.

Je zajímavé a snad i překvapivé zjištění, že každá fyzická práce nemusí unavovat psychicky, ale každá psychická práce vždy člověka unavuje také fyzicky. Psychická práce vyčerpává organismus jako celek.

Součástí racionálního režimu práce a oddechu je také režim stravování a přijímání tekutin, tzv. pitný režim. V podstatě to znamená zajistit možnost stravování ve správnou dobu, tj. dříve než dojde k výraznému poklesu výkonnostní křivky u většiny pracovníků. Jde ovšem také o správnou skladbu a objem podávané stravy a tekutin. Při noční práci se nedoporučuji těžká jídla.

Konečně nedílnou součástí řešení racionálního režimu práce, studia a oddechu je též zařazování a provádění tělovýchovných či relaxačních chvilek. Nezapomínejme, že mimořádně důležitá pro optimální výkon je dobrá úroveň motivace a schopností a dovedností (též informací).

Je třeba vyvarovat se nejen fyzického přetěžování a intelektuálního přetěžování, ale i emočního a volního přetěžování.

Všichni lidé jsou občas unaveni. K nejpřirozenějším příčinám patří nedostatek spánku a přepracovanost. Únava je z lékařského hlediska jen těžko definovatelná, protože každý člověk vnímá únavu jinak. Za únavu mohou být odpovědné také určité nemoci. V této souvislosti dochází k pocitu velké potřeby spánku. Pokud je člověk po pořádném několikahodinovém spánku opět zcela fit, nešlo o únavu, ale toliko o špatnou náladu.

Kolik spánku potřebuje člověk?
Potřeba spánku v průběhu života klesá a je u každého jedince velmi rozdílná. Malé děti potřebují spánku většinou velmi mnoho. V prvních letech života to může být až 16 hodin. Děti ąkolního věku potřebují již jen 10 až 12 hodin spánku, aby se mohly ve škole soustředit. V dospělosti většina lidí potřebuje přibliľně šest až osm hodin spánku, ale i zde existují velké rozdíly. Starším lidem stačí spát méně. Zdravý nepřerušený spánek je velmi důležitý pro tělesné zdraví a imunitní systém.

Co můžete udělat sami?

• Zjistěte, zda je únava způsobena nedostatkem spánku, nebo přepracováním.
• Dbejte na vyváženou, na vitamíny bohatou a málo tučnou stravu. Nedostatek vitamínů a minerálních látek může způsobit únavu. Také nadváha může vést k únavě.

Důležitý je také dostatečný přísun tekutin, minimálně dva litry denně. Vyvarujte se konzumace alkoholu a nekuřte.
Pravidelně sportujte, abyste rozhýbali váš krevní oběh. V žádném případě svou fyzickou aktivitu nepřehánějte, protože přemíra sportu může být příčinou fyzického vyčerpání.
Únavu může zahnat studená sprcha nebo střídání teplé a studené sprchy.
Některé léky mohou mít za vedlejší účinek únavu. Pohovořte si o tom se svým lékařem.

Pokud váš stav únavy přetrvává, měli byste si promluvit s lékařem a nechat se vyšetřit. V některých případech je častá únava příznakem choroby. To platí obzvláště tehdy, když se dodatečně objeví ještě další symptomy, například noční pot, suchá sliznice, krev ve stolici, zduřelé mízní uzliny nebo nezvykle velká žízeň.

Seznam nejčastějších a nejvýznamnějších nemocí, které se projevují únavou:

• Chudokrevnost je častou příčinou únavy. Chudokrevnost na základě nedostatku železa je velmi častá u žen, které menstruují. Během menstruace ženy ztrácejí krev, a tím i železo. Další příčinou nedostatku železa je těhotenství, nedostatečný přísun železa ve stravě, rychlý růst u dětí, různá onemocnění tenkého střeva, následkem čehož nemůže být železo dostatečně vstřebáno z potravy. Chudokrevnost může být způsobena rovněž nedostatkem kyseliny listové nebo vitamínu B12.
• Infekce a horečky.
• Deprese. V některých případech se může deprese projevovat únavou. Jestliže se únava a skleslost vyskytuje hlavně v zimě, jde o zimní depresi.
• Rakovina. Většina rakovinových onemocnění způsobuje únavu. Pokud pro svou únavu nejste schopni nalézt uspokojující vysvětlení, měli byste tyto problémy konzultovat s lékařem.
• Poruchy metabolismu, např. snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) nebo cukrovka, jsou často spojeny s únavou.

Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje či mizí funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota, dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje.
Během spánku se lidem většinou zdají sny; i při spaní mozek intenzivně pracuje. Spánek nám zabere přibližně třetinu života. Rušení nebo neumožnění spánku vede k psychickým potížím a používá se též jako metoda mučení. Při pokusech na psech a kočkách odpírání spánku a opakované buzení vedlo po asi patnácti dnech ke smrti.
Délka spánku u člověka je individuální. Obecně se uvádí 7–8 hodin, ale někteří jedinci mají potřebu spánku odlišnou (kolísá od 4 až po 12 hodin spánku za den).

Fáze spánku:

Usínání
Usínání je přechodný stav mezi bdělostí a spánkem. Přechod z bdělého do spánkového stavu probíhá vždy podobně, i když s rozdílným tempem. Nejprve se objevují výrazné tělesné pohyby a změny polohy těla. Poté následuje prohloubené dýchání a pomalé zavírání očí. V tomto stádiu se občas objevují výrazné svalové křeče provázené škubnutím celého těla, které mohou vést ke krátkému přechodnému probuzení. Křeče jsou nejspíše vyvolávány motorickými impulsy z nižších mozkových center, což je projevem nervových procesů reagujících na přechody k další etapě spánku. Při usínání se postupně snižuje svalové napětí, krevní tlak i tepová frekvence.
Během usínání má člověk sklon k těkavým myšlenkám a polosnům, snadno podléhá smyslovým klamům na které může zareagovat škubnutím těla a následným probuzením. Objevují se také specifické pseudohalucinace - pokud člověk vykonával nějakou zdlouhavou jednotvárnou činnost (psaní na stroji, zakládání listů, počítačová hra apod.), útržky této činnosti se mu stále míhají před očima.

NREM fáze spánku
Tato fáze je fyzicky regenerující, protože zjednává optimální podmínky pro syntézu základních proteinů. NREM spánek vyrovnává úbytek tělesných sil. V průběhu NREM spánku je aktivita neuronů celkově nízká a to se odráží v nízké úrovni metabolizmu a nízké teplotě mozku.
Přechod z bdění do spánku NREM je charakteristický postupně se zpomalující frekvencí a prokazatelným záznamem elektroencefalografu. Podrobnější analýza průběhu EEG vln napovídá, že NREM fáze sestává ze čtyř stádií o různé hloubce spánku:

1. stádium: trvá pouze několik minut a je přechodem od bdění k začátku spánku. Vlny se stávají nepravidelnými a jejich amplituda se snižuje. V průběhu tohoto stádia lze zaznamenat pomalé valivé pohyby očí a v EEG vlny s nízkou voltáží a smíšenou frekvencí. V tomto stádiu a v průběhu celé fáze NREM je patrná určitá aktivita kosterního svalstva, ale nikoliv rychlé pohyby očí, které jsou charakteristické pro REM fázi.
2. stádium: vyskytují se spánková vřeténka, jedná se o krátké úseky rytmických vln s frekvencí 12–16 Hz. Jejich amplituda v průběhu celého EEG náhle klesá a narůstá (K-komplex).
3. stádium: objevují se pomalé vlny o frekvenci 1 - 2 Hz, které se označují jako vlna delta, a představují asi 20 - 50% všech vln. V této fázi už je člověka obtížné probudit např. hlukem, ale stále je možné jej vzbudit např. voláním jeho jména nebo dětským pláčem.
4. stádium: delta vlny tvoří více než 50% všech vln, jedná se o velmi hluboký spánek. Stádia 3 a 4 se někdy nazývají u člověka hluboký NREM spánek nebo delta spánek.

REM fáze spánku
REM fáze dodává sílu, znovuobnovuje a restauruje naše psychické procesy (myšlení, uvažování, rozhodování, představování), které jsou unaveny bdělým životem. Konsoliduje a zpevňuje nejen paměť, ale i ostatní poznávací schopnosti. V průběhu REM stádia dochází k náhlému výskytu očních pohybů, jež trvají 10–20 sekund. V průběhu REM spánku je člověk téměř strnulý, ušetřen je pouze srdeční sval, bránice, okohybné svaly a hladké svalstvo. Při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat. Jeho srdeční frekvence se zvyšuje na hodnoty, které odpovídají bdělému stavu. Probudit člověka v REM fázi je obtížnější než v ostatních spánkových stádiích. Dochází k úbytku svalového napětí, což je patrné v uvolnění obličeje spícího. Změny průtoku krve vyvolávají u mužů erekci a u žen prokrvení vaginální oblasti. Autonomní nervový systém se projevuje značnými nepravidelnostmi v pulsu, dýchání, a v hodnotách krevního tlaku. Mozek má zvýšenou spotřebu kyslíku, což ukazuje na regenerativní funkci spánku pro centrální nervovou soustavu. Překvapivé bylo zjištění, že náhlé pohyby, kterými spící jedinec mění svou polohu, se objevují zpravidla těsně před nebo těsně po REM fázi spánku. Sny v REM fázi jsou mimořádně živé a mají bizarní a nelogický charakter. O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, a někdy bývá nazývána také D-stav (od anglického slova dream-sen).
Když byli při pokusu dobrovolníci probuzeni v NREM fázi spánku, tak uvedli sny jen v 20%, což je ve srovnání s velkým počtem snů v REM fázi velmi málo. Je prokázáno, že sny v NREM fázi jsou podstatně kratší, obsahují méně vizuálních prvků a zdaleka nejsou tak živé jako sny, které jsou doprovázené rychlými očními pohyby. Dobrovolníci uváděli, že při NREM fázi měli dojem, že spíše myslí, než sní. A to je zásadní rozdíl mezi sny z těchto fází. Je-li člověk probuzen v REM fázi, průměrně v 88% potvrdí, že se mu právě zdál sen a celkem bez problémů je tento sen schopný vyprávět. Toto vysoké procento dokazuje, že během REM fáze se skutečně zdají sny.
Perioda REM spánku se u zdravého člověka objevuje nejméně třikrát za noc, což znamená, že během jednoho roku bychom měli mít v průměru nejméně jeden tisíc snů. Valnou část z nich zapomeneme těsně po probuzení a pravděpodobně ještě větší část si vůbec neuvědomíme, jelikož se nám zdají během souvislého spaní v noci. Abychom měli alespoň nějakou naději, že si sen zapamatujeme, musíme se ze spánku probudit a chvíli zůstat vzhůru. Jelikož teprve bdělé vědomí může uložit vzpomínku na sen a uchovat paměťovou stopu. A právě proto si pamatujeme nejčastěji ranní sny. Vzpomínka na sen je velmi prchavá, což možná souvisí s jejími nelogickými kvalitami, které znesnadňují pamatování. Existují však sny, které si pamatujeme léta.
Srovnáním spánku REM a NREM vedlo k tomu, že někteří vědci přestali REM stádium považovat za spánek a označují ho spíše za třetí stav existence mimo stav bdění a NREM spánku, někdy označovaný jako paradoxní spánek.

Probouzení
Probouzení (hypnexagogium) je návrat ze spánku do stavu bdělosti. V mnohém se podobá fázi usínání, ale zpravidla probíhá mnohem rychleji. U někoho však může delší dobu přetrvávat stav podobný náměsíčnosti, člověk vykonává činnost, aniž by si to později pamatoval.

Význam spánku
Je vysoce pravděpodobné, že spánek má funkční význam, neboť se nepřetržitě udržuje v evoluční řadě savců, ptáků a možná i u nižších forem živočichů. Jeho význam potvrzuje zhoršení všech funkcí organismu po nedostatečném spánku. Ovšem navzdory všem uvedeným skutečnostem stále není názor na význam spánku jednotný.
Mezi nejdiskutovanější hypotézy patří:
Střádání metabolické energie. Představa o tom, že spánek konzervuje energii, byla podpořena několika studiemi, které prokázaly zvýšený příjem jídla v průběhu spánkové deprivace. Nicméně metabolizmus ve spánku je snížen oproti bdění pouze o 15 %, a tak ztráta energie po probdělé noci může být nahrazena jen malou trochou jídla. Představě o tom, že spánek usnadňuje zotavení, by odpovídal sklon ke dlouhému spánku malých savců s vysokou spotřebou energie (nezbytné pro udržení termoregulace), ale s malými energetickými rezervami. Nicméně energetické zotavení je možné i při bdění, ale odpočinek bez spánku nedokáže zamezit ospalosti.
Význam spánku pro kognitivní funkce. Fyziologické funkce člověka nejsou narušeny ani po několika dnech spánkové deprivace, zato evidentní je snížení intelektového výkonu. Toto zjištění vedlo k hypotéze o ochranné úloze spánku člověka ve vztahu k vyšším duševním funkcím.
Úloha spánku při termoregulaci. Existují přesvědčivé důkazy o tom, že spánek má termoregulační funkce. V průběhu spánku je obvykle snížená tělesná teplota i teplota mozku. Zahřátí hypotalamu pokusných zvířat u nich vyvolává spánek. Zahřátí těla před spaním zvyšuje u člověka množství spánku delta (3. a 4. stádium NREM). Tato fakta naznačují, že funkcí spánku je ochlazování. Některé experimentální práce na zvířatech ale naopak poukazují na roli spánku při udržování tepla (např. krysy po dvoutýdenní spánkové deprivaci vykazují zřetelný pokles tělesné teploty navzdory dvakrát vyššímu metabolickému obratu).
Úloha spánku při zrání nervového systému a pro duševní zdraví. Je i častá představa o tom, že spánek REM hraje významnou roli při zrání nervového systému. Z tohoto pohledu ale není jasné, proč se spánek REM uchovává i u dospělých jedinců. Několik sdělení poukazovalo na význam REM pro učení a paměť, ale ani tato představa nebyla dalšími studiemi potvrzena. Ukázalo se naopak, že spánek není pro učení naprosto nezbytný.
Množství různých teorií napovídá, že spánek by mohl mít buď mnoho funkcí (formulace některých z nich byly výše uvedeny), nebo že slouží jediné společné funkci, která dosud nebyla identifikována nebo všeobecně akceptována. Možná dosud neznámé buněčné funkci, která u mladých jedinců podporuje proces zrání, u malých živočichů regulaci teploty nebo u dospělého člověka vyšší duševní činnost.

Spánkový rytmus
Mezi lidmi existují rozdíly v úrovni ranní aktivity. Člověk aktivní po ránu se označuje jako ranní ptáče, zatímco člověk, jehož aktivita vzrůstá odpoledne a večer, se nazývá noční pták (též sova, z angl. owl). Tyto rozdíly nejsou pouze subjektivní. Srovnávací studie těchto dvou typů vedly k závěru, že se liší v několika důležitých momentech. Například ranní ptáčata mají větší produkci adrenalinu, než noční ptáci, což se u nich projevuje celkovou aktivační úrovní. Vrcholu své tělesné teploty dosahují během dne o něco dřív než noční ptáci. Tyto rozdíly v aktivitě a tělesných stavech mohou výrazně ovlivňovat chování i výkonnost. V ranních hodinách se zvyšuje tělesná teplota, produkce hormonů a celková aktivita. Dlouhý dopolední spánek vede k útlumu metabolických procesů. Po probuzení je člověk celý zbytek dne utlumený a omámený.