Alena Vlčkova

Kamarádi a přátelé mi říkají "Ala", klidně mne tak můžete také solovovat, jsme přeci na stejné lodi, nebo ne?

Abych se Vám malinko představila. Jsem maminka 3 dětí, které neskutečně miluji.

První dvě ratoslesti mám z prvního manželství, kde jsem si procházela poměrně těžkým psychickým domácím násilím, které následně vyústilo v mentální anorexii. Během manželství jsem na vlastní kůži poznala pachuť stedně těžkých depresí, úzkostí a panik, které pramenily právě ze zmíněného psychického týrání, ze kterého mi nakonec pomohla stáž na skupinové terapii a intervenční centrum pro oběti domácího násilí na Praze 3. V dnešní době jsem šťastně vdaná a s novým manželem máme tetí ratolest. 

V r. 2011 jsem se začala aktivně věnovat psychologii. Spouštěčem byla smrt mojí maminky, která trpěla těžkými depresemi a úzkostí. V době, kdy moje maminka žila jsem nechápala její stavy a i když jsem se snažila poradit, pomoci, nebyla jsem natolik znalá, abych mohla zakročit úplně. Na lékaře, které moje maminka navštěvovala se nedalo spolehnout (tím je nechci znevažovat). V tehdejší době si také pamatuji, jak těžké pro mne bylo jí vysvětlit, že návštěva odborného lékaře není ostuda, že z ní nikdo nedělá blázna a naopak jí to může pomoci. Předsudky a pachuť ve starší generaci si myslím převládá dodnes. Však dobře znáte tu větu "měl(a) bys navštívit Chocholouška, nejsi normální".

Moje maminka zemřela v listopadu 2010. Hned pár měsíců na to jsem zakládala stránku na Facebooku s názvem "Deprese", které jsem se nevěnovala. Půl roku od založení měla stránka přes 500 sledujících. Začaly se u mě projevovat deprese, doléhala na mne maminčina smrt a tak jsem se začala stránce aktivně věnovat, evidentně měli lidé o ní zájem. Facebook v tehdejší době spustil tzv. "skupiny", a protože stránka byla veřejná a nebylo se na ní jak vypovídat, vyzkoušela jsem novou funkci a založila skupinu. Postupně se mi do ní začali přidávat lidé. Najednou ve skupině byla skvělá parta a já mohla napsat status, ve kterém jsem vyjádřila své emoce a ostatní mi k němu mohli napsat komentář, začít diskutovat. Skupina Deprese se úžasně rozjela a mě to více motivovalo se jí věnovat jakožto správce. R. 2013 vznikl náš projekt. Začala jsem organizovat srazy skupiny, kde jsme se všichni poznávali osobně a já konečně měla pocit, že jsou zde lidé, kteří mě chápou. KAMARADONLINE začal fungovat i reálně, kdy jsme vyjížděli k lidem, abychom jim pomohli s návštěvou krizového centra, spolupracovali jsme s Policií ČR, často na náš popud vyjížděla i rychlá záchranná služba, nejednou jsme reálně zachraňovali lidské životy.
Po několika letech skupina nabrala úplně jiný rozměr. Začalo se o nás psát např. psychologie.cz , projevila o nás zájem televize TV Barrandov , dostala jsem možnost stážovat jednomu úžasnému odbornému lékaři, kterému jsem dodnes vděčná, na skupinové terapii, abych to, co dělám ve virtuálním světě zažila a viděla na vlastní kůži. 

Kamaradonline je letitý projekt, který je založen skvělými lidmi, kteří drží "za jeden provaz", jsou "na jedné lodi" a chtějí pomáhat ostatním. Ti, kteří svou pomoc berou upřímně a vážně se následně stávají našimi "Kauči, konzultanty", kteří ale také musí brát nějaké peníze za svou intenzivní práci, neboť tento projekt není ničím a nikým dotovaný, je svépomocný. Zaštiťuje jej společnost ALW Firm s.r.o..

Vzdělání a praxe:

Vystudovala jsem v ISŠ Vysokém nad Jizerou střední školu se zaměřením na ekonomii a administrativu. Léta letoucí jsem se věnovala účetnictví a následně managementu v malých a středních firmách. Mám léta praxe jako firemní konzultant, jednatelka společnosti a finanční poradce.

A teď něco k tomu, čemu se převážně já věnuji:

• Krize ve vztahu
• Domácí násilí
• Sebepoznávání, sebehledání
• Porucha příjmu potravy
• Nízká sebedůvěra
• Ztracenost ve společenských rolích
• Firemní konzultant